Přesto, že jsou kopce Zlatohorské vrchoviny nižší, než vrcholy sousedního Hrubého Jeseníku, budí oprávněný respekt.
Zdolat hned na začátku půlkilometrové převýšení není snadné, odměnou jsou však vyhlídky na okolní kopce Zlatohorské vrchoviny
a Jeseníků.
Při pohledu na Zámecký a Příčný vrch ze Zlatých Hor je jasné, že dnešní cykloturistický výlet je pro ty cyklisty,
kterým začala sezóna dříve, než 1. června. Pokud však patříte mezi ty, kteří už mají letos něco najeto, bude pro
vás těch 30 kilometrů hračkou. Začínáme na asfaltu a až na Heřmanovický hřeben pojedeme po širokých a pohodlných
cestách. To jen, abychom se trochu rozjezdili před trochu obtížnějším úsekem, vedoucím po žluté po hřebeni na Biskupskou kupu.
Hrad v bukovém lese
Po modré turistické značce a cyklotrase 6072 jedeme ve Zlatých Horách kolem dětského sanatoria a lanovky k hradu
Edelštejn. Ten pochází pravděpodobně ze třináctého století a již v roce 1467 se stal zříceninou, poté co ho po neustálém
střídání majitelů dobyl a nechal zbořit vratislavský biskup Jošt z Rožmberka. Na začátku dvacátého století byly snahy
hrad spolu s rychlebskou zříceninou obnovit do původního stavu, pro nedostatek peněz však z plánů sešlo. Dnes stojí
v bukovém lese jen pár zbytků tlustých kamenných zdí. Dál budeme pokračovat po modré až k Výrovu kameni, kde se
ve středověku těžila měděná ruda. Po těžbě se zachovalo několik drobných štol.
Štoly a závaly
Celý Zámecký a Příčný vrch je protkán desítkami štol, kde se po staletí těžily rudy železa, olova, mědi a zlata.
Zlata se tu vytěžilo ze zlatonosných sedimentů a rud na 3380 kg a zbytky po jeho těžbě jsou dodnes patrné. Kdo má
zájem o historii dolování, může se od Výrova kamene vydat po hornické naučné stezce, ta je ale pro kolo příliš náročná.
My pojedeme po široké lesní cestě, vedoucí okolo Příčného vrchu. I tady je několik vyústění starých štol a terén okolo
cesty je místy propadlý, jak postupně dochází k závalům starých hornických děl.
Hrad v bukovém lese
Poté, co se napojíme na zelenou značku, nás čeká jedno z mála klesání. Sjedeme na Heřmanovický hřeben a cestou mineme
vyhlídku na Hrubý Jeseník, která je na okraji lesa u cesty. Při zastavení si nelze nevšimnout neobvyklého množství much,
kvůli kterým se dnes budeme zastavovat jen, když to bude opravdu nutné. Kousek za Heřmanovým hřebenem dojedeme po úzké
silnici na žlutou značku, která nás po hřebeni dovede až na Biskupskou kupu. Široká lesní cesta přechází v úzkou pěšinku,
která je až na pár výjimek celá sjízdná. Cestou mineme spoustu skalních výchozů, tvořených zvrásněnými metamorfovanými
horninami- Zámecký a Příčný vrch, to je mineralogický ráj, tady by se líbilo geologům, specializujícím se na strukturní
petrologii. Z paseky na úbočí Macova se můžeme pokochat vyhlídkou na Příčný vrch a rekultivované odkaliště v areálu
Rudných dolů v údolí. Přes vrchol Macova, porostlý hustým borůvčím, kolo přeneseme a sjedeme po rozšiřující se cestě
pod Biskupskou kupu.
Náročný výstup
Výjezd a výstup na kopec je zkouškou fyzičky a zručnosti, cesta je sice široká, ale místy kamenitá. Kousek musíme opět
kolo tlačit, jinak se dá vyjet téměř na vrchol Biskupské kupy. Tam stojí rozhledna císaře Františka Josefa. Ta byla za
nádherného počasí dne 26. srpna 1898 otevřena pro veřejnost. Dnes je stavba trochu omšelá a po blízké restauraci zbyly
jen základy. V pokladně si můžete koupit nanuk a kofolu a je to první občerstvení, které jsme cestou potkali. Vyhlídka
z rozhledny je nádherná, kromě Zlatých Hor, Jeseníku a polských nížin můžeme prý za jasného počasí zahlédnout i vrcholy Tater.
Tak a konečně nás čeká dlouhý sjezd do Zlatých Hor, kde si konečně dáme něco k jídlu. Odvážnější jedinci to mohou vzít
po spádnici po zelené, já však raději doporučím sjet zpátky k rozcestí u Petrových bud, po silnici dojet k zelené značce
a teprve od silnice sjet kolem Mnichova kamene a kaple svatého Rocha do Zlatých Hor.
Stroganoff pro silné nátury
Nakonec jsme navštívili restauraci U modrého zvonku- prostředí hezké, vzadu za restaurací je i pěkná velká zahrádka
se stojany na kola, cyklisté jsou zde vítáni a obsluha je milá a ochotná. S panem kuchařem ovšem nesdílím zálibu
v zeleninové obloze ve formě kopečků zelí, naštěstí jste servírkou předem varováni. Také toho sladkého českého
rajského protlaku v omáčkách by mohlo být méně a hovězí Stroganoff, to si zde vůbec nedávejte. Klasickou smetanovou
omáčku se žampióny zde podávají ve formě špatně rozmíchaného protlaku se smetanou. Přesto, že po ježdění v kopcích
pořádně vyhládne, je místní Stroganoff záležitostí pro silné nátury. Ale jak říkám, prostředí je hezké a obsluha
výborná. Jen ten kuchař...
Trasa:
Ze Zlatých Hor po modré přes Zámecký vrch kolem Výrova kamene - kousek po červené - po lesní cestě
kolem příčného vrchu - po zelené přes Heřmanovický hřeben na silnici na Janov - po žluté přes Macov na Biskupskou
kupu- zpět k rozcestí u Petrových bud - kousek po silnici na Zlaté hory- po zelené kolem Mnichova kamene a kaple
svatého Rocha do Zlatých Hor.
Přesto, že jsou kopce Zlatohorské vrchoviny nižší, než vrcholy sousedního Hrubého Jeseníku, budí oprávněný respekt.
Zdolat hned na začátku půlkilometrové převýšení není snadné, odměnou jsou však vyhlídky na okolní kopce Zlatohorské vrchoviny
a Jeseníků.
Délka: 30km
